Concerti da Napoli e Venezia

Antonio Vivaldi - Concerto in a, RV 108

Francesco Onofrio Manfredini - Sinfonia IV, op. 2

Alessandro Piccini - Toccata & Corrente

Nicola Fiorenza - Concerto in a

Arcangelo Corelli / Francesco Geminiai - Concerto in F, no. 4, op. 5

Bernardo Storace - Ciaccona a cembalo solo

Domenico Natale Sarro - Concerto in a

Antonio Vivaldi - Concerto "Il Cardellino", RV 90


Jakub Kydlíček - barokní zobcové flétny

Veronika Manová & Vojtěch Jakl - barokní housle

Jana Vavřínková - barokní viola & kastaněty

Věra Kousalíková - barokní cello

Marek Kubát - theorba & barokní kytara

Lukáš Vendl - cembalo


Anotace...

Program představuje virtuózní italské skladby vrcholného baroka. V popředí programu stojí jako koncertantní nástroj zobcová flétna, která zažila svůj rozkvět právě v Itálii v prvních desetiletích 18. století. Virtuózní charakter flétnových partů je demonstrován nejen ve známých opusech A. Vivaldiho, ale rovněž u zapomenutých autorů, jako byli D. N. Sarro či N. Fiorenza. Neméně náročnou záležitostí jsou pak dobové transkripce - dle dobové praxe je v programu uvedena Corellihoo houslová sonáta č. 4, op. 5, která se již v baroku dočkala orchestrálního zpracování od F. Geminianiho. Dovednost italských kontrapunktiků pak ukazuje Manfrediniho sinfonia pro dvoje housle, violu a continuo. Jednotlivé sólové koncerty jsou proloženy drobnějšími sólovými vstupy cembala a theorby.

Dramaturgický záměr...

Program představuje virtuózní italský repertoár pro sólovou barokní zobcovou flétnu s doprovodem smyčcového ansámblu a bassa continua. Pramenem jsou především dvě unikátní sbírky Concerti di flauto violini violetta, e basso di diversi autori, Napoli 1724 a Sinfonie di varij Autori, Biblioteca Nazionale Palatina, Parma. Jistým "tradičním" protipólem jsou pak komorní koncerty Antonia Vivaldiho, které se zachovaly mimo jiné i v turínském rukopisu a jsou dedikovány koncertantní zobcové flétně. Některé z nich pak reflektují Vivaldiho programnost skladebného stylu a jsou nadepsány názvy jako například La Tempesta di Mare (Mořská bouře) či Il Cardellino (Stehlík). Tyto hudební památky dokládají velkou oblibu zobcové flétny ve vrcholném baroku a prozrazují rovněž základní obrysy sólového profesionálního repertoáru tohoto nástroje. Parmský rukopis vznikl pravděpodobně jako soukromá sbírka pro užití jedním nebo více interprety. Vznikla ve stejné době, ze které jsou dochovány špičkové nástroje výrobců fléten D. Perosa či J. M. Anciuttiho. Také neapolská sbírka vznikla v prostředí tamních virtuózních hráčů a dokládá oblibu zobcové flétny až do období pozdního baroku ve 30. a 40. letech 18. století.

Dochované nástroje z rodiny zobcových fléten současně dokládají variabilitu a pestrost jednotlivých nástrojů - kromě běžné altové zobcové flétny in f jsou doloženy varianty v rozličných laděních, například in g, in d či dokonce in a (tzv. flauto d´amore). Předkládaný program reflektuje dobovou nástrojovou pestrost a je proveden na čtyři různé zobcové flétny rozličných velikostí a témbrů.